Když osobní vztahy převažují nad rolí a nastává tichá eroze důvěry v instituce

Ve svém životě jsem si několikrát všiml situací, a byl jsem i sám takových účasten, kdy lidé ve významných pozicích nechávají osobní antipatie převažovat nad rolí, kterou zastávají.  

Není to nic nového, ale zdá se mi, jako by to bylo v poslední době viditelnější. A pokaždé mě na tom znepokojuje, co to dělá s důvěrou v instituce, které by měly stát nad individuálními příběhy.

Tento příspěvek je zamyšlením nad fenoménem, jehož dopady sahají hlouběji, než se na první pohled může zdát.

Instituce stojí na nepsaných pravidlech. Formální pravidla, zákony a postupy říkají, co se smí a nesmí. Neformální pravidla ale určují, co je profesionální a důstojné. Právě tyto neviditelné normy jsou někdy podceňovány. Nikdo je nevymáhá, nevyučuje ani nehlídá. Přesto drží systém pohromadě a funguje. Když se porušují, neděje se hned nic dramatického, žádná krize, žádný skandál. Jen se tiše vytrácí předvídatelnost a důvěra, které jsou pro fungování systému klíčové.

Co se děje, když osobní rovina vstoupí do institucionálního prostoru?

• instituce postupně ztrácí neutralitu a místo aby tlumily konflikty, zesilují je, rozhodnutí se odkládají, jednání se ruší, komunikace se mění v gesta

• profesionalita ustupuje emocím, role řízená osobními pocity ztrácí stabilitu a stabilita je to, co od institucí očekáváme

• důvěra v systém se drolí rychleji, než si připouštíme

Proč je to problém pro nás všechny?

Instituce nejsou jen budovy a procedury. Tvoří je lidé.

Jsou rituály vzájemného respektu, které umožňují lidem s odlišnými názory domluvit se. Když tento rituál slábne, mizí pocit, že instituce jsou pevné, nestranné a v jednání a rozhodování předvídatelné. A to se obnovuje velmi těžce.

Instituce jsou víc než jednotlivci a jejich ega, nepsaná pravidla nejsou formalitou, ale základem důvěry. Když se tato pravidla drolí, drolí se i naše společná jistota, že systém je stabilní a profesionální. Stává se křehkým a křehký systém je náchylný k selhání právě ve chvíli, kdy je nejvíc potřeba aby fungoval.