Možná si někdo myslí, že cílem bezpečnostního školení je předat informace a nacvičit správné reakce na mimořádnou událost. Ve skutečnosti může dobře připravené a provedené školení přinést mnohem víc. Když účastníci přestanou sedět v lavicích a začnou řešit modelové situace přímo v prostředí své školy, někdy se objeví bezpečnostní slabiny, kterých si dosud nikdo nevšiml. Dveře, které se při incidentu nedají uzamknout, hlášení z chodby není ve třídách kvůli akustice dobře slyše

„Objednali jsme školení. Máme splněno.“ Opravdu si někdo myslí, že bezpečnost školy lze vyřešit během několika hodin školení, byť kvalitně připraveného a provedeného? Kdyby škola jednou ročně proškolila zaměstnance v oblasti požární ochrany, ale už nikdy nezkontrolovala hasicí přístroje, únikové cesty ani evakuační plán, působilo by to absurdně (tak teď trochu váhám, zda jsem použil dobré přirovnání ….). Přesto se k fyzické bezpečnosti často přistupuje podobně. Jednorázové šk

V poslední době se bezpečnost škol dostává do popředí zájmu. Veřejná diskuse se často soustředí na konkrétní typy mimořádných událostí, zejména na násilné útoky ve školním prostředí. To je pochopitelné, protože jejich následky mohou být mimořádně závažné. Při bezpečnostních auditech škol se však opakovaně setkávám s jiným problémem. Pozornost bývá zaměřena především na známé scénáře, zatímco některá rizika, která jsou přitom reálná a mohou mít stejně závažné následky, zůstáv

Při zpracování bezpečnostních auditů se jen výjimečně setkávám s tím, že by škola neměla nastavena žádná bezpečnostní opatření. Ve většině případů existuje krizová dokumentace, technické zabezpečení i jasně stanovené postupy. Často ale zjišťuji, že opatření sice existují, ale v každodenním provozu se používají jinak, než bylo zamýšleno. Nejčastější příčinou selhání tedy nebývá nedostatek techniky či chybějící směrnice, ale lidský faktor a rutina. Začíná to drobnými ústupky od

Při každém školení, které realizujeme pro pedagogy i ostatní nepedagogické zaměstnance, na závěr děkujeme. Jednak samozřejmě za to, jak ke školení přistoupili, ale hlavně za jejich práci. Děkujeme jim za trpělivost, energii i obrovský díl odpovědnosti za budoucí generaci. Víme, že práce učitele dnes není jen o předávání znalostí. Je o komunikaci, podpoře, prevenci, řešení krizových situací i vytváření bezpečného prostředí. Když jsme měli možnost školit pedagogy a zaměstnance

Vzdělávání je celoživotní proces. Ne, nekončí získáním diplomu či certifikátu, ale ani roky praxe. I proto jsem si v rámci rozšiřování svého profesního portfolia doplnil kurz mediace. Proč mediace? Mediace pro mě není jen nová kompetence, ale způsob, jak vnášet klid, strukturu a respekt do náročných situací. Věřím, že právě tyto dovednosti mohou ovlivnit kvalitu spolupráce a bezpečí v institucích, kde se pohybuji. Kurz mi přinesl nejen nové znalosti a dovednosti v oblasti kom

Změna je přirozenou součástí fungování každé organizace. Někdy jde o postupný vývoj, jindy o reakci na ekonomickou situaci, nové priority nebo potřebu zvýšit efektivitu. Personální a organizační změny však nejsou jen přesuny v organizačním schématu nebo rozhodnutí na papíře. Ve skutečnosti jde především o citlivou práci s lidmi, jejich očekáváním, obavami a důvěrou. Způsob, jakým manažer změnu provede, často rozhoduje o tom, zda organizace projde transformací posílená, nebo n

Když se mluví o bezpečnosti škol, je potřeba si uvědomit, že se jedná o systém, který stojí na spolupráci a sdílené odpovědnosti více aktérů. V první řadě je to samozřejmě vedení školy, učitelé i nepedagogičtí pracovníci, ale také rodiče a samotní žáci. V neposlední řadě je to zřizovatel, který by měl vedení školy poskytovat potřebnou podporu a podmínky. A právě zřizovatel je často tím, kdo může rozhodnout, zda škola bude mít jen „pocit bezpečí“, nebo skutečně funkční bezpečn

Rád pracuji na věcech, které dávají smysl. Proto jsem ani chvíli neváhal, když mě Jan Burian ze SAFETE přizval ke spolupráci na implementaci systému KISS na Krajském úřadu Ústeckého kraje a jeho školách. Být součástí projektu, který reálně posouvá bezpečnost škol a dalších institucí o úroveň výš, je pro mě velká motivace. Krizový informační a svolávací systém (KISS) není „další nástroj“. Je to způsob, jak dát školám do ruky funkční mechanismus pro zvládání mimořádných situací

Tématu ochrany měkkých cílů se v poslední době přeci jen dostává více zasloužené pozornosti. Platí to zejména pro školy, tedy prostředí s vysokou koncentrací zvlášť zranitelných osob a specifickými riziky. V reakci na množící se incidenty a související hrozby se posilují technická a režimová opatření. Ta jsou bezesporu nezbytná, přesto však existuje oblast, která bývá v praxi podceňována, a to prevence založená na otevřené komunikaci a práci s konfliktem. Bezpečnostní inciden

Ve školách pracují lidé, jejichž posláním je vzdělávat, vychovávat, podporovat děti a mladé lidi. Nemají a nemohou být bezpečnostní experti. Není a nemůže být jejich prioritou řešit krizové scénáře, není a nemůže být jejich prioritou analyzovat rizika, psát metodiky nebo nastavovat procesy. A přesto se to všechno od nich očekává. Realita je jednoduchá. Školy nepotřebují další povinnosti, potřebují podporu. Co školám chybí? Není to know-how, není to ochota a ani dobrá vůle, je

Ochrana měkkých cílů, a zejména školských zařízení, se v poslední době konečně dočkala větší pozornosti. Dokumenty Ministerstva vnitra České republiky i metodická doporučení Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy se snaží nastavit jasný rámec toho, jak k bezpečnosti škol přistupovat systematicky a odpovědně. Některé školy udělaly výrazný posun. Ve většině z nich dnes najdeme technicky zabezpečené vstupy (čipové systémy, recepce, kamerové systémy), bývá jasně nastaven re

Jak pracujete se svým kalendářem? Máte jeden integrovaný systém pro pracovní i osobní závazky? Díváte se do kalendáře pokaždé, když potvrzujete novou schůzku, nebo spoléháte na svoji paměť? Provádíte pravidelnou revizi toho, co vás čeká na týdenní bázi? Způsob, jakým používáme kalendář, je praktická ukázka toho, jak řídíme svou kapacitu, pozornost a rozhodování. Time management se postupně posunul od „řízení času“ k řízení energie a kognitivní zátěže. Ukazuje se, že problémem

Výkon veřejné moci představuje jednu z nejcitlivějších oblastí fungování demokratického právního státu. Orgány státní správy, a samozřejmě i moc soudní, disponují oprávněním zasahovat do základních práv jednotlivců, často s dopadem na jejich svobodu, soukromí, rodinný život, důstojnost či pověst. Právě proto by etická stránka jednání osob, které tyto instituce reprezentují, neměla být nadstandardem, ale základním předpokladem výkonu pravomoci. Několik nedávných zkušeností, na

Českou školní inspekcí potvrzený nárůst rizikového chování ve školách, prudký nárůst násilných činů páchaných dětmi, vyplývající z policejních statistik, šikana, jako dlouhodobě sledovaný problém, to vše jsou skutečnosti, které by neměly zůstat bez povšimnutí a hlavně bez reakce. I přes složitosti interpretace naznačených trendů je jedno neoddiskutovatelné - nárůst hlášených případů je reálný. Přímý dopad na školní prostředí je z toho zřejmý. Reakce by neměla znamenat strach

Člověk je pro organizaci a její management to nejdůležitější aktivum. Jsou to právě lidé, kteří rozhodují o úspěchu a kvalita jejich vedení určuje, zda k tomu vůbec dostanou prostor. Manažerské dovednosti jsou tím, co ovlivňuje motivaci, spokojenost a třeba sounáležitost týmu. Dobré vedení není samozřejmost, je to manažerská kompetence, která vyžaduje rozvoj. Nabízím workshop, při němž se s vámi podělím o své manažerské zkušenosti, společně si vyzkoušíme situace, které přináš

V pátek 30. ledna 2026 proběhlo na Reálném gymnáziu a základní škole Otto Wichterleho v Prostějově praktické školení zaměřené na reakci při mimořádných událostech. Zapojila se téměř stovka účastníků, ale co je nejdůležitější, zapojili se aktivně opravdu všichni. Učitelé, vedení školy, včetně samotného pana ředitele, školník, kuchařky i paní uklízečky, ti všichni si vyzkoušeli útěk, ukrytí i boj. Vysvětlili jsme si jak předcházet konfliktu, deeskalovat situaci, všímat si a být

Ve svém životě jsem si několikrát všiml situací, a byl jsem i sám takových účasten, kdy lidé ve významných pozicích nechávají osobní antipatie převažovat nad rolí, kterou zastávají. Není to nic nového, ale zdá se mi, jako by to bylo v poslední době viditelnější. A pokaždé mě na tom znepokojuje, co to dělá s důvěrou v instituce, které by měly stát nad individuálními příběhy. Tento příspěvek je zamyšlením nad fenoménem, jehož dopady sahají hlouběji, než se na první pohled můž

Důvěra je dnes jednou z největších vzácností v mnoha oblastech lidského života. Ne proto, že by lidé byli horší než dřív, ale proto, že žijeme v době, kdy má každý prostor svůj názor nejen mít, ale také okamžitě sdílet. A když se názory střetnou, důvěra je první, co dostává rány. Z pohledu vedení lidí je důvěra víc než „měkká dovednost“. Je to „bezpečnostní faktor“. Když chybí, vzniká chaos, konflikty, nedorozumění a zbytečné napětí. Když je přítomná, lidé spolupracují, i kdy

Kolikrát jsme slyšeli větu: „bezpečnost je pro nás priorita”? A kolikrát to byla pravda? Rozdíl mezi deklarovanou a skutečnou prioritou bezpečnosti poznáme snadno. Stačí se podívat na tři klíčové indikátory: 👉 Kontinuita Bezpečnost není projekt s datem ukončení. Není to něco, co vyřešíte jedním auditem nebo školením ročně. Skutečná bezpečnost vyžaduje každodenní pozornost, pravidelné přehodnocování rizik a neustálou adaptaci na měnící se hrozby. Pokud se v organizaci o bezpe