Zvýšit bezpečnost škol není věda, jen musíme lidem, jejichž hlavním posláním je úplně něco jiného, s bezpečností pomoci

Ve školách pracují lidé, jejichž posláním je vzdělávat, vychovávat, podporovat děti a mladé lidi. Nemají a nemohou být bezpečnostní experti. Není a nemůže být jejich prioritou řešit krizové scénáře, není a nemůže být jejich prioritou analyzovat rizika, psát metodiky nebo nastavovat procesy. A přesto se to všechno od nich očekává.

Realita je jednoduchá. Školy nepotřebují další povinnosti, potřebují podporu. Co školám chybí? Není to know-how, není to ochota a ani dobrá vůle, je to čas, jasné návody, a někdo, kdo jim pomůže implementovat bezpečností opatření do běžného školního provozu. Prostě někdo, kdo řekne:

• „Tady stačí jednoduchý postup.“

• „Tady je riziko, které si možná neuvědomujete.“

• „Tady vám pomůžu to nastavit tak, aby to fungovalo i v praxi.“

Když mají učitelé a vedení škol jasné, srozumitelné a praktické postupy, roste jejich jistota, klesá riziko chaosu v krizových situacích, zvyšuje se důvěra rodičů a co je hlavní, děti jsou v bezpečnějším prostředí. A to je přeci náš společný hlavní cíl. Nebo by aspoň být měl. Bezpečnost není něco, co se dá „nějak zvládnout“. Je to oblast, která vyžaduje partnera, ne další tabulku nebo formulář.

Když školám někdo pomůže-odborně, lidsky a s respektem k jejich realitě-bezpečnost se nestává strašákem, ale přirozenou součástí fungování školy. Zvýšit bezpečnost škol opravdu není věda. Vyžaduje však spolupráci, jasné postupy a podporu lidí, kteří tomu rozumějí a na tuto oblasti se specializují.

Bezpečnost je odpovědnost nás všech. A proto pomáhám těm, kteří to pochopili a o pomoc stojí.